První dojmy v Lära för Livet

V Lära för Livet nás přivítala Karolina Spodarzewska, průvodkyně, která jak nám později řekla, se sem přestěhovala, aby učila právě na téhle škole.

První dojem, který na mě škola udělala byl vlastně hrozně jednoduchý - dýchla na mě z ní útulnost. Z venku budova vůbec nevypadá velká, což ostatně potvrzuje i uvnitř. Rozhodně to není komplex, ve které byste se mohli ztratit.

Jedna z mých prvních myšlenek byla "Do prčič, takovejhle bárak přeci musíme umět taky postavit. A do 20-ti mega se vejdeme i v dnešních cenách!". Vím, trochu odvážná věta, ale podívejte se sami.

Celý koncept školy, je vlastně jednoduchý. Jsou zde dvě křídla. V jednom je školka s dětmi 3-6 a ve druhém škola s dětmi 6-12. Každé křídlo tvoří jenom jedna průchozí třída, která tak má okna z obou stran a působí opravdu vzdušným a světlým dojmem.

Mezi oběma křídly je společný prostor se zázemím a třídou pro nejmenší děti od jednoho roku. Tento společný prostor má navíc druhé patro s kanceláří, sálem a dílnou. Každá část školy, obě křídla i střední část, mají svůj vlastní vchod s šatnou. To umožňuje nerušivý provoz každé z nich. Jí se legálně ve třídách, vaří se přímo ve škole. Nic složitého.

(Poznámka pod čarou: Jídlo je pro všechny zdarma, i pro návštěvy. Stejně jako je zdarma i tato soukromá škola. Platit za školu ve Švédsku nejde a obcházet pravidla Švédové neumí/nechtějí.)

(S focením, je trochu problém. Vevnitř budeme moct fotit teprve až tam nebudou vůbec žádné děti, takže v pátek odpoledne. BTW: Telefon, myšleno mobil, jsme taky v ruce vůbec nikoho tady ve škole neviděli.)

A co první dojmy kromě budovy. Den začíná společným setkáním, které je vlastně jenom kvůli nám, abychom se představili, děti se představili nám a položili nám několik otázek, které je zajímají. Pak se všichni rozchází k práci bez jediného slova organizace. Prostě se jde. Později se dovídáme, že společné organizační kruhy opravdu nejsou obvyklé a další dny to potvrzují. Žádné ranní kruhy a vlastně ani jiná organizační setkání nejsou (potřeba).

Pracuje se v klidu. Zhruba v 10:30 zazní první "ššš", protože šeptání překročí hranici, která průvodkyním Karolině a Tuvě už přijde moc. Já bych ještě určitě nereagoval, ale tady je jiná norma v řadě věcí, jak se postupně ukazuje. Pracuje se nepřetržitě od 9 (v 8:30 bylo to setkání s námi) do 11:30. Řada dětí (ano, věkem od 6-ti do 12-ti let) pracuje celou tuto dobu na jedné věci, s jednou pomůckou. Činnosti střídají jenom někteří, většinou bez asistence průvodců. Popravdě jsem nikoho neviděl dát si v tom čase pauzu, ani svačit, vlastně si nejsem ani jistý, jestli někdo šel na záchod. Nechci to glorifikovat, ani zatracovat, prostě píšu, jak to je. Mimoděk jsem si při tom vzpomněl na Helču Matouškovou, která mě varovala, že na farmě by nás mohli upracovat. Teď jsem pochopil, co tím mohla mít na mysli.

V 11:30 část dětí odešla (Později jsme se dozvěděli, že šli připravovat hry na odpoledne pro ostatní.), část dětí ukončila práci a šly si číst, část dětí začala chystat stoly k obědu a část dětí pokračovala v práci. Stále bez jediného slova organizace někoho z průvodců. Ti, kteří ukončili práci, ukázali Karolině "logbook" (Já bych řekl, záznam práce.).

Vsuvka: Celkově, pokud bych měl nějak popsat styl práce obou průvodkyň, tak je velmi nenápadný. Karolina často k dětem přisedne, chvíli pozoruje, někdy bez vyrušení zase odejde, někdy prohodí pár slov, nasměruje, vysvětlí a podobně... Většinou nikde není více než jednotky minut. Působí trochu dojmem jakoby tam nebyla a zároveň byla všudypřítomná:) Nepřitahuje na sebe pozornost, ta patří vnitřnímu učiteli dětí, jak zkusím vysvětlit v samostatném článku.

Oběd je krásně nachystaný - ubrusy, prostíraní, pěkné nádobí i servis, místo pro každého je označené cedulkou se jménem. Dobrovolník oběd uvede přečtením citátu a služba ho představí. Panuje příjemná klidná atmosféra. Do takovéhohle společného obědvání ve třídě bych se dokázal zamilovat.

Po obědě opět bez jakékoliv viditelné organizace všichni sklidí po jídle a dají se do psaní deníků. Tam kde se dojedlo dříve, se sklidí dříve a jde se psát dříve. Jíst déle také není problém. Kdo dopíše deník vrací se ke čtení. Karolina zaznamenává u každého co čte a kolik toho přečetl.

V jednu hodinu začínají hry venku, které organizují starší děti. Je to rotační sekačka a rybičky, takže konečně staré známé věci. Na začátku si všichni vyberou, na co půjdou. Po hrách zůstáváme ještě venku až do dvou hodin jen tak. Poslední hodina je ještě věnovaná volné práci.

Když škola skončí, děti tam ještě mohou zůstat nebo odejít. Všechno probíhá v takovém klidu a pohodě. Zdá se, jakoby se nic neorganizovalo, nikdo na nikoho nedohlíží, nikomu nic nepředává, všechno jde samo, děti prostě odchází, vůbec to nechápu.

A ano všimli jste si dobře - obě dospělé jsou tam celou dobu. Stejně jako děti mají školu od 8:30 do 15:00 i průvodci, bez pauzy. Karolina začíná 7:45, když začínají přicházet děti a Tuva s nimi pro změnu zůstává až do 16:30, kdy odchází poslední... Každý den...

To by mohlo být pro dnešek všechno, pohádka skončila:)

Po dvou dnech pozorování jsem se rozhodl, že další příspěvky budou vždycky o nějaké myšlence, "aha" momentu, který mi při pozorování v Lära för Livet přišel na mysl. Podle toho se budou i jmenovat.