Blog ze stáže v Lära för Livet, říjen 2021

"Chceš-li změnit svět, začni tím, že si usteleš postel."  Myslím, že to kdysi řekl někdo slavný, tady na farmě to byla Jenny. Spatřuji v tomto citátu hlubokou moudrost, skromnost a taky si myslím, že právě tady bychom měli/mohli v ZaHRAdě začít. Na každé věci, totiž záleží. Rozhodl jsem se, že tento článek nezačnu psát jako popis toho, jak to tady na Montessori farmě chodí, ale opřu se o tři pilíře, které jsem tu rozpoznal, a na kterých si myslím, že to tu stojí. vysoká očekávání velká kompetence ohromná mateřskost Každou z těchto oblastí zkusím přiblížit v čem se projevuje. Vysoká očekávání ( Dalo by se říct "kultura vysokých očekávání".) Pokud bych to měl přiblížit, tak odpověď na otázku "A jak dobře to mám udělat? vždycky je "Tak nejlépe jak dovedeš! (A pokud je to málo a výsledek není dost dobrý, tak požádej o pomoc.)". Toto očekávání se projevuje v množství větších i menší věcí - při kopání brambor, při chystání na stůl, při přípravě prezentací.

Dejte mi chlapci do ruky křídu a tabuli a houbu mazací, klidně tu ze všech nejhorší třídu, profesor Hnízdo dnes se navrací. Kdo ještě neví, co to znamená, tomu se brzy podlomí kolena, profesor Hnízdo vysuší moře, narovná hory, že je to spolužák od Marie Montessori. Nedělní chvilku poezie sponzoruje Hnízdo - spolek pro komunitní vzdělávání. (Rákoska na obrázku vytvoří nádherný tvar obráceného hnízda. Než prdne.)

 Ano, v Montessori můžete volit. Stačilo vyřídit si voličský průkaz a následně podniknout necelých 400 km, dlouhou cestu z Varbergu do Osla na českou ambasádu. Ve volební místnosti panovala příjemná atmosféra a vlastně trochu překvapivý ruch na to, že byla sobota po dvanácté. Lidé plynule přicházeli a odcházeli. Hodně lidí se i fotilo, tak jsme se vyfotili také. Jen Viky požádala fotografa, aby nebyla vidět osoba na stěně za vlajkami. Já bych byl benevolentnější z respektu k lidem, kteří ho volí, ale na druhou stranu, se nic nestalo ani takto. Nakonec jsme si s Viky mohli říct, že to stálo za to. Jak proto, že výsledky voleb dávají naději, že přeci jen dojde ke změně ve vládě, tak proto, že to byl i jinak velmi příjemný den v Oslo, které se za dobu, co jsme tam nebyli, opravdu hodně změnilo. BTW: Výsledky voleb v zahraničí. PirSTAN 50%, Spolu 34% a žádná další strana by se do sněmovny nedostala... (Koho to zajímá, tak ANO mělo v zahraničí 4,99%, ano, 4,99%. O tom se mi může zdávat.)

Jak už jsem naznačil, jsem přízemní člověk a miluji praktické návody. Tohle je jeden, který mě oslovil. První den jsem se ptal Karoliny, jak je to možné, že děti vždycky ví, co mají dělat a nikdo jim nemusí nic říkat. To asi musí mít nějaký skvěle zažitý "schedule". A vlastně jo. Zažitost dne je určitě jeden z aspektů, které zde hrají roli. Dny se od sebe vlastně neliší - od pondělí do pátku 8:30 - 15:00, dopoledne nepřerušovaný pracovní blok, pak oběd, po obědě hry, volný pobyt venku a ještě krátký pracovní blok - tak vypadá den. Tuhle 100% jistotu "narušuje" jenom v úterý dopoledne práce se dřevem a odpoledne tělák, v pátek pak oběd formou pikniku a odpoledne hudebka. Jinak je to ale jistota, která umožňuje opravdu si zažít rutinu. (Také jsem za celý týden neviděl, že by někdo odcházel dřív nebo přišel později nebo tak něco...:) Tahle jistota je ale jenom částí odpovědi. Druhou je nahrazení konkrétních časů sekvencí činností. Co to znamená? Znamená to, že místo ko

Pro mě je to velká myšlenka, možná ta největší, o které jsme se v pondělí v reflexi s Karolinou bavili. A zároveň je to myšlenka s tolika úskalími, návyky a bloky jako žádná jiná. Co mám na mysli? Mám na mysli fakt, na kterém se všichni shodneme, myslím, a který stál také u vzniku naší školy. A sice, že děti jsou nastavené se učit, že zájem je jim vlastní, že disponují svým vnitřním učitelem, který je vede cestou učení. Vzletná slova - já ale myslím obvykle o úroveň přízemněji. Vždycky hledám, co dělat, nebo i co nedělat. A tady mě zaujala věta nebo myšlenka, která mohla znít (Jak zněla doopravdy to nevím. Jednak si to nepamatuji a za druhé to bylo anglicky:): "My dospělí stále přitahujeme pozornost dětí k sobě a pak nezbývá místo na jejich vnitřního učitele." Mám tím na mysli různé kruhy a setkání, kde dětem sděluji, co chci, aby všichni věděli, ale řada z nich to stejně neví, protože mě neposlouchají. Proč taky, když je to nezajímá? Mám tím na mysli všechnu frontální výuku

V Lära för Livet nás přivítala Karolina Spodarzewska, průvodkyně, která jak nám později řekla, se sem přestěhovala, aby učila právě na téhle škole. První dojem, který na mě škola udělala byl vlastně hrozně jednoduchý - dýchla na mě z ní útulnost. Z venku budova vůbec nevypadá velká, což ostatně potvrzuje i uvnitř. Rozhodně to není komplex, ve které byste se mohli ztratit. Jedna z mých prvních myšlenek byla "Do prčič, takovejhle bárak přeci musíme umět taky postavit. A do 20-ti mega se vejdeme i v dnešních cenách!". Vím, trochu odvážná věta, ale podívejte se sami. Celý koncept školy, je vlastně jednoduchý. Jsou zde dvě křídla. V jednom je školka s dětmi 3-6 a ve druhém škola s dětmi 6-12. Každé křídlo tvoří jenom jedna průchozí třída, která tak má okna z obou stran a působí opravdu vzdušným a světlým dojmem. Mezi oběma křídly je společný prostor se zázemím a třídou pro nejmenší děti od jednoho roku. Tento společný prostor má navíc druhé patro s kanceláří, sálem a dílnou. Každá

Na břehu moře v chajdě pro turisty, sedím večer s počítačem, co psát, to si nejsem jistý, a vlastně ani nevím na čem. Tak to fakt je, věř mi či ne. Ta idea snad nepomine. Ne, popravdě mám už napsané dva články, ale nemám k nim zatím žádné obrázky, tak je ještě nechám do zítra uzrát... Díky za pochopení.

Rád bych na úvod řekl pár slov o škole, kam se chystáme. Lära för Livet je u nás celkem proslulá, stejně jako Jenny Marie Hoglund, která ji vede. Poprvé jsem o Lära för Livet slyšel od Zuzky Préma, když tam chodila její dcera. Říkal jsem si, wow patnáctiletá holka sama ve Švédsku, hustý. Ještě víckrát jsem pak na Lära för Livet narazil na konferencích, při povídání s kolegy z Perličky a tak. Ostatně i název školy - v překladu "učení pro život" - mně je blízký. Koneckonců skauting, ve kterém jsem vyrostl, používá podobné heslo "scouting for life":) O Jenny se dá říct, že patří mezi lidi, kteří se zcela oddali vzdělávání a Montessori. Vede první kvalifikační kurzy pro Montessori průvodce adolescentů v Evropě a je jednou z velmi vítaných řečníků na konferencích a skvělou vedoucí worshopů. Kdybych měl tedy lapidárně říct, proč investujeme čas na cestu do Švédska právě do Lära för Livet, tak je to prostě proto, že se chceme učit od těch nejlepších. Vtipně mě v tom utvrdi

Popravdě je to vlastně hrozně jednoduché. Moje zkušenost je, že v průběhu různých stáží, včetně té loňské, celoroční v Perličce, často zažiji nějaké uvědomění, možná onen proslulý "aha" moment. V tu chvíli se všechno zdá jasné a samozřejmé. Klidně si udělám poznámku do mobilu, doplním ji i fotkou. Ale po čase mi vzpomínka přeci jenom vybledne, kontury se rozmazají a celkově "aha" moment je pryč. Tedy není úplně úplně pryč. Zůstane pocit, že jsem na něco důležitého přišel, někdy se mi i vrátí a já si zase jindy řeknu "aha", tohle to bylo ono! Ale moje schopnost autenticky sdílet tyhle zkušenosti s časovým odstupem je prostě malá. A tak jsem se rozhodl, že v případě téhle 14-ti denní stáže zkusím zapsat svoje každodenní "aha" sem veřejně do bloku, aby kdokoliv z průvodců, rodičů nebo dětí mohl alespoň trochu "life" zahlédnout zkušenosti, které s Viky zažijeme, a které nás mohou inspirovat i v ZaHRAdě. Snad to bude práce, která něco přines