"Chceš-li změnit svět, začni tím, že si usteleš postel." Myslím, že to kdysi řekl někdo slavný, tady na farmě to byla Jenny. Spatřuji v tomto citátu hlubokou moudrost, skromnost a taky si myslím, že právě tady bychom měli/mohli v ZaHRAdě začít. Na každé věci, totiž záleží.
Rozhodl jsem se, že tento článek nezačnu psát jako popis toho, jak to tady na Montessori farmě chodí, ale opřu se o tři pilíře, které jsem tu rozpoznal, a na kterých si myslím, že to tu stojí.
- vysoká očekávání
- velká kompetence
- ohromná mateřskost
Každou z těchto oblastí zkusím přiblížit v čem se projevuje.
Vysoká očekávání (Dalo by se říct "kultura vysokých očekávání".)
Pokud bych to měl přiblížit, tak odpověď na otázku "A jak dobře to mám udělat? vždycky je "Tak nejlépe jak dovedeš! (A pokud je to málo a výsledek není dost dobrý, tak požádej o pomoc.)". Toto očekávání se projevuje v množství větších i menší věcí - při kopání brambor, při chystání na stůl, při přípravě prezentací. Trochu specificky bych v této souvislosti zmínil, že se tu věci říkají jednou. Očekávání je jednoduché - předpokládá se prostě, že jsi to slyšel, pochopil a pokud ne, tak se přeci zeptáš.
Už jsem se někdy v životě setkal s tím, že právě tato kultura vysokých očekávání, která je v Montessori obsažená, byla předmětem kritiky, že je to na děti moc, "být dokonalý za všech okolností".
Být dokonalý za všech okolností je samozřejmě moc a to na každého. Osobně v tom ale vidím neporozumění tomu principu. Naopak chybování a tedy i nedokonalost je přirozenou součástí učení. Pokud se ale mám z chyby poučit, musím tu danou věc také chtít zvládnout lépe. Přijetí chyby jako součásti učení totiž neznamená, že se ji nesnažím napravit. Samozřejmě, že snažím. Jedná se spíše o pochopení pro to, že něco ještě nedokážu nebo, že to nedokážu sám, a že podobně pomoc, pochopení a podporu potřebují i ostatní.
Druhou a velmi důležitou stránkou "vysokých očekávání" také je, že znamenají důvěru, kompetenci a odpovědnost, kterou dětem/studentům dáváme. Jejich opakem totiž velmi snadno může být podceňování.
Velká kompetence
Kompetentnost dospělých na farmě se nedá přehlédnout. Nakolik jsem předchozí odstavec věnoval vysokým očekáváním, tak tato vysoká očekávání se dospělých týkají až v první řadě.
Vysoká kompetence zdejších dospělých se projevuje v řadě odborných oblastí. V průběhu vzdělávací části dne, která probíhala ve "skůlhauzu", bylo zřejmé, že Jenny je schopná dát odbornou podporu studentům téměř v každé oblasti poznání, která je zde potkala. A to se týká nejenom času určeného ke studiu, ale i třeba nakupování jídla v supermarketu, které se dokázalo snadno proměnit v chemii, biologii, matematiku nebo historii.
Vysoká kompetence, a to především, se ale projevuje také v každé činnosti, pronesené větě nebo naopak nepronesené větě. Základním nástrojem Montessori pedagoga i zde bezpochyby zůstává on sám a pozorování, které následně vědecky aplikuje k podpoře rozvoje studentů. Zas a znovu je potřeba se dívat na přítomné mladé lidi a učit se od nich. Učit se od nich a prostřednictvím toho se přeci jenom snažit posunout tento svět k lepšímu.
Ohromná mateřskost
Jak už jsem psal, byl jsem varován, aby nás tu neupracovali. Ne, toho se po prvním dnu opravdu nebojím. Naopak jsem tu viděl krásné momenty společné radosti a péče, které na mě hluboce zapůsobily.
Včera, v pondělí, byl den, kdy na farmu přišel Hase, učitel hudby. Měl s dětmi víceméně individuální lekce na nástroje (kytara, klavír). My s Viky jsme většinu času pomáhali na poli s bramborami. Studenti odcházeli na lekce, jak bylo potřeba. Když jsme skončili, přišli jsme také do společenské místnosti, kde hrála dvě děvčata na klavír, Hase je doprovázel na kytaru, Jenny si občas přišla zatančit. Byla tam tak krásná, veselá a uvolněná atmosféra, že jsem se málem k tomu tanci přidal. S ohledem na svoji pozorovatelskou roli jsem se ale zadržel. U "nás" na farmě bych neváhal ani na okamžik:) (Bohužel už musím dávat "nás" do uvozovek.)
Druhé pozorování z tohoto ranku patří rodinné atmosféře, která tu panuje. Několikrát v průběhu dne jsem si říkal, že mi to tady připadá jako velká rodina. Rodina, která si za roky svého fungování vyvinula nepsaná pravidla, která všichni respektují, a která umožňují, aby se tu každý cítil dobře. Pravidla, která ale viditelně Jenny a další dospělí drží a podporují. Projevují se třeba při jídle, kdy na sebe všichni čekají a čekají také s přidáváním. Je to už zajetá rutina, kterou i jako host snadno a rychle chytíte v podstatě bez toho, aby vám kdokoliv cokoliv musel vysvětlovat. Stačí se jen maličko koukat kolem sebe. Je to kouzlo věcí, které fungují delší dobu. Pole komunity vás chytí a nepustí:)
Celá rodinnost této farmové komunity byla nakonec podržena tím, že několik studentů (spíš mladší kluci) si přišlo večer před spaním k Jenny pro krátké objetí na dobrou noc.
Tak se mějte také dobře, milí čtenáři.
Komentáře
Okomentovat