Přeskočit na hlavní obsah

Sekvence místo rozvrhu aneb jak zajistit, aby děti vždycky věděly, co mají dělat

Jak už jsem naznačil, jsem přízemní člověk a miluji praktické návody. Tohle je jeden, který mě oslovil. První den jsem se ptal Karoliny, jak je to možné, že děti vždycky ví, co mají dělat a nikdo jim nemusí nic říkat. To asi musí mít nějaký skvěle zažitý "schedule".

A vlastně jo. Zažitost dne je určitě jeden z aspektů, které zde hrají roli. Dny se od sebe vlastně neliší - od pondělí do pátku 8:30 - 15:00, dopoledne nepřerušovaný pracovní blok, pak oběd, po obědě hry, volný pobyt venku a ještě krátký pracovní blok - tak vypadá den. Tuhle 100% jistotu "narušuje" jenom v úterý dopoledne práce se dřevem a odpoledne tělák, v pátek pak oběd formou pikniku a odpoledne hudebka. Jinak je to ale jistota, která umožňuje opravdu si zažít rutinu. (Také jsem za celý týden neviděl, že by někdo odcházel dřív nebo přišel později nebo tak něco...:)

Tahle jistota je ale jenom částí odpovědi. Druhou je nahrazení konkrétních časů sekvencí činností. Co to znamená? Znamená to, že místo konkrétních časů, kdy má co být hotovo, existuje sekvence činností, které na sebe navazují a vlastně dávají odpověď, co mám dělat, když...

Dá se to dobře ilustrovat na situaci na konci pracovního bloku, který končí 11:30 (Tedy má svůj čas, ne že ne:). Kdo už skončil s prací, zapisuje "logbook" (záznam práce), kdo má zapsaný logbook, ukáže ho Karolině, kdo ho ukázal Karolině, jde číst, před obědem si ke čtení přisedne Karolina a postupně říká jména, koho řekne, ten jí nahlásí na jaké je stránce (ona si to zapisuje) a jde ke stolu...

(Děti, které chystají na stůl mají sekvenci trochu jinou, ale to není podstatné.)

Výsledek je takový, že celý proces probíhá plynule, každý si stihne dodělat svoji práci, nikdo nehledá, co by dělal.

To je ostatně zajímavá věc. Z mojí zkušenosti hodně trampot vzniká ve chvíli "kdy někdo už má hotovo a někdo ještě ne". To je situace, která tady ve třídě nikdy nenastává. Kromě těchto sekvencí činností, které pomáhají v různých přechodových momentech, jsou děti vedeny k tomu, aby a svůj čas využili na 100%. Tedy, i když se ti stane, že jsi třeba "research" dokončil 11:20, pojď ještě najít práci, kterou za těch zbývajících 10 minut ještě stihneš udělat.

Jaké vám to přijde? Když to píšu, říkám si, a není to trochu moc? Kdy si ty děti odpočinou? Když jsem to viděl, přišlo mi to prostě skvělé a spokojené děti v tom.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hnízdo - profesor pro komunitní vzdělávání

Dejte mi chlapci do ruky křídu a tabuli a houbu mazací, klidně tu ze všech nejhorší třídu, profesor Hnízdo dnes se navrací. Kdo ještě neví, co to znamená, tomu se brzy podlomí kolena, profesor Hnízdo vysuší moře, narovná hory, že je to spolužák od Marie Montessori. Nedělní chvilku poezie sponzoruje Hnízdo - spolek pro komunitní vzdělávání. (Rákoska na obrázku vytvoří nádherný tvar obráceného hnízda. Než prdne.)

Udělejme prostor pro vnitřního učitele dítěte

Pro mě je to velká myšlenka, možná ta největší, o které jsme se v pondělí v reflexi s Karolinou bavili. A zároveň je to myšlenka s tolika úskalími, návyky a bloky jako žádná jiná. Co mám na mysli? Mám na mysli fakt, na kterém se všichni shodneme, myslím, a který stál také u vzniku naší školy. A sice, že děti jsou nastavené se učit, že zájem je jim vlastní, že disponují svým vnitřním učitelem, který je vede cestou učení. Vzletná slova - já ale myslím obvykle o úroveň přízemněji. Vždycky hledám, co dělat, nebo i co nedělat. A tady mě zaujala věta nebo myšlenka, která mohla znít (Jak zněla doopravdy to nevím. Jednak si to nepamatuji a za druhé to bylo anglicky:): "My dospělí stále přitahujeme pozornost dětí k sobě a pak nezbývá místo na jejich vnitřního učitele." Mám tím na mysli různé kruhy a setkání, kde dětem sděluji, co chci, aby všichni věděli, ale řada z nich to stejně neví, protože mě neposlouchají. Proč taky, když je to nezajímá? Mám tím na mysli všechnu frontální výuku

V Montessori můžete volit

 Ano, v Montessori můžete volit. Stačilo vyřídit si voličský průkaz a následně podniknout necelých 400 km, dlouhou cestu z Varbergu do Osla na českou ambasádu. Ve volební místnosti panovala příjemná atmosféra a vlastně trochu překvapivý ruch na to, že byla sobota po dvanácté. Lidé plynule přicházeli a odcházeli. Hodně lidí se i fotilo, tak jsme se vyfotili také. Jen Viky požádala fotografa, aby nebyla vidět osoba na stěně za vlajkami. Já bych byl benevolentnější z respektu k lidem, kteří ho volí, ale na druhou stranu, se nic nestalo ani takto. Nakonec jsme si s Viky mohli říct, že to stálo za to. Jak proto, že výsledky voleb dávají naději, že přeci jen dojde ke změně ve vládě, tak proto, že to byl i jinak velmi příjemný den v Oslo, které se za dobu, co jsme tam nebyli, opravdu hodně změnilo. BTW: Výsledky voleb v zahraničí. PirSTAN 50%, Spolu 34% a žádná další strana by se do sněmovny nedostala... (Koho to zajímá, tak ANO mělo v zahraničí 4,99%, ano, 4,99%. O tom se mi může zdávat.)