Přeskočit na hlavní obsah

Sekvence místo rozvrhu aneb jak zajistit, aby děti vždycky věděly, co mají dělat

Jak už jsem naznačil, jsem přízemní člověk a miluji praktické návody. Tohle je jeden, který mě oslovil. První den jsem se ptal Karoliny, jak je to možné, že děti vždycky ví, co mají dělat a nikdo jim nemusí nic říkat. To asi musí mít nějaký skvěle zažitý "schedule".

A vlastně jo. Zažitost dne je určitě jeden z aspektů, které zde hrají roli. Dny se od sebe vlastně neliší - od pondělí do pátku 8:30 - 15:00, dopoledne nepřerušovaný pracovní blok, pak oběd, po obědě hry, volný pobyt venku a ještě krátký pracovní blok - tak vypadá den. Tuhle 100% jistotu "narušuje" jenom v úterý dopoledne práce se dřevem a odpoledne tělák, v pátek pak oběd formou pikniku a odpoledne hudebka. Jinak je to ale jistota, která umožňuje opravdu si zažít rutinu. (Také jsem za celý týden neviděl, že by někdo odcházel dřív nebo přišel později nebo tak něco...:)

Tahle jistota je ale jenom částí odpovědi. Druhou je nahrazení konkrétních časů sekvencí činností. Co to znamená? Znamená to, že místo konkrétních časů, kdy má co být hotovo, existuje sekvence činností, které na sebe navazují a vlastně dávají odpověď, co mám dělat, když...

Dá se to dobře ilustrovat na situaci na konci pracovního bloku, který končí 11:30 (Tedy má svůj čas, ne že ne:). Kdo už skončil s prací, zapisuje "logbook" (záznam práce), kdo má zapsaný logbook, ukáže ho Karolině, kdo ho ukázal Karolině, jde číst, před obědem si ke čtení přisedne Karolina a postupně říká jména, koho řekne, ten jí nahlásí na jaké je stránce (ona si to zapisuje) a jde ke stolu...

(Děti, které chystají na stůl mají sekvenci trochu jinou, ale to není podstatné.)

Výsledek je takový, že celý proces probíhá plynule, každý si stihne dodělat svoji práci, nikdo nehledá, co by dělal.

To je ostatně zajímavá věc. Z mojí zkušenosti hodně trampot vzniká ve chvíli "kdy někdo už má hotovo a někdo ještě ne". To je situace, která tady ve třídě nikdy nenastává. Kromě těchto sekvencí činností, které pomáhají v různých přechodových momentech, jsou děti vedeny k tomu, aby a svůj čas využili na 100%. Tedy, i když se ti stane, že jsi třeba "research" dokončil 11:20, pojď ještě najít práci, kterou za těch zbývajících 10 minut ještě stihneš udělat.

Jaké vám to přijde? Když to píšu, říkám si, a není to trochu moc? Kdy si ty děti odpočinou? Když jsem to viděl, přišlo mi to prostě skvělé a spokojené děti v tom.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V Montessori můžete volit

 Ano, v Montessori můžete volit. Stačilo vyřídit si voličský průkaz a následně podniknout necelých 400 km, dlouhou cestu z Varbergu do Osla na českou ambasádu. Ve volební místnosti panovala příjemná atmosféra a vlastně trochu překvapivý ruch na to, že byla sobota po dvanácté. Lidé plynule přicházeli a odcházeli. Hodně lidí se i fotilo, tak jsme se vyfotili také. Jen Viky požádala fotografa, aby nebyla vidět osoba na stěně za vlajkami. Já bych byl benevolentnější z respektu k lidem, kteří ho volí, ale na druhou stranu, se nic nestalo ani takto. Nakonec jsme si s Viky mohli říct, že to stálo za to. Jak proto, že výsledky voleb dávají naději, že přeci jen dojde ke změně ve vládě, tak proto, že to byl i jinak velmi příjemný den v Oslo, které se za dobu, co jsme tam nebyli, opravdu hodně změnilo. BTW: Výsledky voleb v zahraničí. PirSTAN 50%, Spolu 34% a žádná další strana by se do sněmovny nedostala... (Koho to zajímá, tak ANO mělo v zahraničí 4,99%, ano, 4,99%. O tom se mi může zdávat....

Proč píšu blog o naší stáži ve Švédsku na Montessori škole "Lära för Livet"?

Popravdě je to vlastně hrozně jednoduché. Moje zkušenost je, že v průběhu různých stáží, včetně té loňské, celoroční v Perličce, často zažiji nějaké uvědomění, možná onen proslulý "aha" moment. V tu chvíli se všechno zdá jasné a samozřejmé. Klidně si udělám poznámku do mobilu, doplním ji i fotkou. Ale po čase mi vzpomínka přeci jenom vybledne, kontury se rozmazají a celkově "aha" moment je pryč. Tedy není úplně úplně pryč. Zůstane pocit, že jsem na něco důležitého přišel, někdy se mi i vrátí a já si zase jindy řeknu "aha", tohle to bylo ono! Ale moje schopnost autenticky sdílet tyhle zkušenosti s časovým odstupem je prostě malá. A tak jsem se rozhodl, že v případě téhle 14-ti denní stáže zkusím zapsat svoje každodenní "aha" sem veřejně do bloku, aby kdokoliv z průvodců, rodičů nebo dětí mohl alespoň trochu "life" zahlédnout zkušenosti, které s Viky zažijeme, a které nás mohou inspirovat i v ZaHRAdě. Snad to bude práce, která něco přines...

První dojmy v Lära för Livet

V Lära för Livet nás přivítala Karolina Spodarzewska, průvodkyně, která jak nám později řekla, se sem přestěhovala, aby učila právě na téhle škole. První dojem, který na mě škola udělala byl vlastně hrozně jednoduchý - dýchla na mě z ní útulnost. Z venku budova vůbec nevypadá velká, což ostatně potvrzuje i uvnitř. Rozhodně to není komplex, ve které byste se mohli ztratit. Jedna z mých prvních myšlenek byla "Do prčič, takovejhle bárak přeci musíme umět taky postavit. A do 20-ti mega se vejdeme i v dnešních cenách!". Vím, trochu odvážná věta, ale podívejte se sami. Celý koncept školy, je vlastně jednoduchý. Jsou zde dvě křídla. V jednom je školka s dětmi 3-6 a ve druhém škola s dětmi 6-12. Každé křídlo tvoří jenom jedna průchozí třída, která tak má okna z obou stran a působí opravdu vzdušným a světlým dojmem. Mezi oběma křídly je společný prostor se zázemím a třídou pro nejmenší děti od jednoho roku. Tento společný prostor má navíc druhé patro s kanceláří, sálem a dílnou. Každá...